Jihokorejská Kia Motors Corporation patří mezi známé výrobce automobilů. Široká nabídka vozidel činí asijskou Kiu zajímavou i pro tuzemské motoristy. Jak si sjednat výhodné povinné ručení a pár zajímavostí, které jste možná o značce netušili, se dozvíte v následujícím článku.
O značce Kia
Kia Motors Corporation byla založena v roce 1944 jako Kyungsung Precision Industry. Prvotním sortimentem však ani zdaleka nebyly automobily. Na trh nynější Kia dodávala ocelové trubky a části jízdních kol.
V roce 1952 pak továrna vyprodukovala první jízdní kolo. Průlom znamenal rok 1961. Nešlo ale ani zdaleka o první automobil. Kia položila základy jihokorejské automobilové tradice s motocyklem a tříkolovým valníkem s označením K-360.
Prémiérovým automobilem, který sjel z výrobní linky, byl nákladní Titan. Osobní automobil přišel na řadu až v roce 1973. Přelomový model se jmenoval Brisa. Ve verzi malého pick-upu se navíc hned první automobil z korejské dílny dočkal exportu.
Od roku 1998 Kia patří do koncernu Hyundai. Současná produkce automobily čítá 1,4 milionu vozidel za rok. Mezi nimi vyniká například segment sportovně užitkových vozů reprezentovaných populárním modelem Kia Sportage.
Dalším oblíbeným vozidlem z korejské dílny se stalo velké SUV uvedené pod názvem Kia Sorento. Původně šlo o terénní model, který se v roce 2020 v nové generaci dočkal inovace. Dopřáno mu bylo větších rozměrů a nezapomnělo se na luxusní zpracování s maximálním důrazem na kvalitu.
Ze sousedního Slovenska pak na trh dorazil automobil nižší střední třídy pod názvem Ceed. V Žilině se automobil, dnes již ve třetí generaci, vyrábí od roku 2006.
Na českém trhu pak Kia působí od roku 1994. První automobil, který se u nás prodával, byl model Sephia. Od té doby se automobily korejské značky staly stálicemi na tuzemských silnicích.
Připravte si pro svou Kiu povinné ručení
Než však s autem poprvé vyrazíte na cesty, měli byste už mít vyřešené povinné ručení. Správně se nazývá pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Pod lidovým názvem povinné ručení jej však zná většina motoristů i laické veřejnosti.
Povinné ručení je určeno ke krytí škody, které svým vozidlem někomu způsobíme. Pojištěný je tak chráněn před finančními důsledky svého jednání. Škody vzniklé při dopravních nehodách mohou dosáhnout i značné výše. Povinné ručení proto zajistí, že se částka uhradí z pojistky a poškozený nebude svůj nárok vymáhat na straně viníka nehody.
Nejčastější chyby při sjednání povinného ručení
Motoristé se při sjednávání povinného ručení dopouštějí řady chyb. Stejně tak je s pojistkou spojeno mnoho omylů a různých polopravd, které jsou však silně zakořeněné. Čeho je nutné se vyvarovat a jak by mělo být optimálně sjednáno povinné ručení? Pojďme si vyvrátit šest nejčastějších omylů.
Mýtus první: Nízký limit stačí
Ze zákona jsou stanoveny pojistné limity při škodě na majetku na 35 milionů korun. U škod na zdraví je to opět 35 milionů korun.
Pojišťovny však standardně nabízejí i limity vyšší. Motoristé však často chápou toto zákonné pojištění jen jako formální nutnost. Věří tomu, že jezdí bez nehod a nevyužijí jej. Snaží se proto šetřit a vezmou si pojistku s nízkými limity.
Pokud si představujete střet s osobním automobilem, kde půjde „o plechy“ a škoda se tak vyšplhá maximálně na pár tisíc korun, jde o tu lepší variantu. V případě, že se účastníkem nehody stane například kamion, který převáží drahé součástky pro průmyslovou výrobu, budou škody násobně vyšší. Stejně tak jsou problém dopravní nehody s ekologickým dopadem v podobě uniklých chemikálií.
A v neposlední řadě vám nízké limity nemusejí stačit, pokud u nehody dojde k újmě na zdraví protistrany. Léčba je v případě vážnějších úrazů náročná a drahá. V případě, že by došlo dokonce k úmrtí, částka pro odškodnění pozůstalých může převýšit i milion korun.
Většinou v nabídce pojišťoven tak najdete limit 50, 100 a 150 milionů korun, někdy i více. Zákonné nejnižší limity už u některých poskytovatelů v nabídce nejsou. Doporučuje se sjednat si limit nejméně 50 milionů. Čím více navíc jezdíte, tím vyšší limity byste si měli nastavit, stoupá u vás rizikovost.
Mýtus druhý: Sjednání počká
Výše citované situace vás s trochou smůly mohou potkat už ve chvíli, kdy si čerstvě koupené auto teprve vezete do garáže.
Z toho vyplývá, že pojistit se musíte ihned poté, co jste si nový vůz koupili. Rozhodně není vhodné čekat, až budete mít pohromadě veškeré nezbytné doklady k autu. Nastat takový případ může tehdy, když si kupujete ojeté vozidlo od předchozího majitele.
Na převod vozu na nového vlastníka je dnes ze zákona stanovena lhůta 10 dnů. A kupující nejspíše nebude mít zájem na tom, předat vám doklady od vozu, kterým už fyzicky nedisponuje, dokud neproběhne převod.
Jaký je odborníky doporučovaný postup? Trvejte na tom, že chcete kopii technického průkazu a povinné ručení si vyjednejte obratem. V krajním případě také zákon umožňuje sjednat povinné ručení bez nutnosti doplnit veškeré údaje. Povinné ručení si tak sjednáte ihned a zpětně máte až 15 dnů na to, abyste potřebné informace doplnili.
Mnoho motoristů, kteří už povinné ručení mají a například se rozhodli měnit pojišťovnu, si mylně myslí, že po zrušení předešlé pojistky je kryje nějaká ochranná lhůta. Nic takového ale neexistuje. I v tomto případě platí, že si pojištění musíte vyřídit hned.
Mýtus třetí: Když nebourám, nemusím nic měnit
Jezdíte bez nehod, takže vám nehrozí malus, jež by vám zdražil povinné ručení. Zdánlivě vás tak nic netlačí k tomu, abyste od své pojišťovny odcházeli.
Pojišťovny se pochopitelně snaží bránit vůči zdražování plošnému. Pokud to lze, zdražuje se zejména rizikovým skupinám, jako jsou mladí motoristé nebo ti řidiči, kteří už za sebou mají nehodu.
V loňském roce však povinné ručení jako takové v meziročním srovnání zdražilo o 4,1 %. Způsobeno je to hlavně vyšší finanční náročností škod. A to jak z titulu toho, že škod je vícero, tak také proto, že za jednu škodní událost (ať už v podobě újmy majetkové nebo na zdraví) musí pojišťovna zaplatit vyšší sumu.
Smlouvu se tak vyplatí pravidelně revidovat. Klient má právo ji kvůli zdražení vypovědět a přejít k jinému poskytovateli.
Mýtus čtvrtý: Když nejezdím, neplatím
Případ první: Vozidlo vám jen stojí v garáži a nikam s ním nejezdíte. Je nutné za takové situace platit povinné ručení?
Mnoho motoristů se domnívá, že situaci vyřeší prostě tím, že auto odstaví a povinné ručení zruší. To ale nestačí. Pokud dočasně automobil neplánujete využívat a nechcete tedy ani platit povinné ručení, vyžaduje se uložení registračních značek do depozitu registru vozidel.
Scénář druhý: Jezdíte minimálně, takže jste se rozhodli rodinnému rozpočtu odlehčit o povinné ručení, které nemáte. Vyplatí se riskovat a s nepojištěným autem se v případě potřeby vydat na silnici?
Jak přiznává Česká kancelář pojistitelů, řidičům bez povinného ručení hrozí sice pokuta v rámci správního řízení až 40 tisíc korun. Šance, že se na ně při silniční kontrole ovšem přijde, je relativně malá. Pokuta tak příliš účinnou pákou na nezodpovědné motoristy není.
Odradit by vás mělo spíše riziko, kterému se dobrovolně vystavujete. V případě nehody totiž bude škodu vymáhat Česká kancelář pojistitelů, která ji nejprve zaplatí, po vás. Částka může přitom dosáhnout výše i několika milionů korun.
Mýtus pátý: Zaplacený příspěvek do garančního fondu rovná se povinné ručení
Někteří řidiči na to jdou také jinak. Povinné ručení sice sjednané mají, ale přestanou ho platit. Rozumný nápad to však není.
Pojistka vám v čase samozřejmě „spadne“. Vaše auto tedy není reálně pojištěno. Dluhu u pojišťovny se tím však nijak nezbavujete. Pozor, neplatičem se navíc můžete stát i neúmyslně. Mnozí motoristé na úhradu zapomenou nebo auto prodají a v registru ho nepřepíší na nového majitele.
ČKP vás následně vyzve, abyste zaplatili příspěvek nepojištěných řidičů. Povinnost platby do garančního fondu byla znovuobnovena v roce 2018. Tento příspěvek je ovšem „pouze“ sankcí za to, že svůj vůz nemáte pojištěný. Nejde o úhradu dlužného pojistného.
Pokud byste se rozhodli sabotovat i tuto povinnost, ČKP vám nejprve pošle dvě upomínky. Řidič, který dále nereaguje, se může dočkat postoupení pohledávky k soudnímu a posléze i exekučnímu řízení.
Mýtus šestý: Nejlevnější znamená nejlepší
Nejlevnější pojistka obsahuje jen minimální rozsah připojištění. Často bývá taktéž okleštěna o asistenční služby.
Ty jsou obecně velmi podceňovanou součástí pojištění. V základní variantě jsou součástí povinného ručení vždy. Jejich rozsah je však rozdílný, vůbec nemusejí být dostupné při poruše, ale pouze při nehodě.
Asistenční služby vás však ve výsledku stojí minimum a představují v adekvátním rozsahu velmi účinnou pomoc nejen doma, ale především v zahraničí, kde vás snadno mohou zaskočit místní specifika nebo jazyková bariéra.
Povinné ručení je proto nutné vždy nadimenzovat tak, aby odpovídalo vašim potřebám. Jak upozorňují odborníci, nezáleží na tom, který produkt je nejlevnější, ale spíše na tom, který vám poskytne nejvýhodnější poměr ceny a výkonu.
Je nutné zahrnout do něj veškerá rizika, která by vás mohla reálně ohrožovat. Pojistná ochrana musí být nastavena ve vhodné šíři, tedy například zohlednit nadstandardní výbavu, kterou ve voze máte. Zapotřebí je tak vyjít především z předem definovaných rizik, z hodnoty vozidla a vůči tomu definovat rozsah služeb, které potřebujeme.
Abyste si dokázali jednotlivé nabídky různých pojišťoven porovnat, využijte internetové srovnávače. Mezi ty nejoblíbenější v tuzemsku patří portál ePojištění.cz.