Nedávno jsem si v zahraničním, konkrétně slovenském, bazaru vyhlédl automobil. Byla to nádherná Mazda CX-5. Jelikož mám s nákupem ojetých vozů ze zahraničí vynikající zkušenosti, rozhodl jsem se koupi uskutečnit. Pro Čechy není nákup aut z ciziny nic neobvyklého, protože zahraniční nabídka bývá obvykle pestřejší, vozidla jsou zachovalá a cena příznivá. Pokud takové vozidlo nakupujete poprvé, může pro vás být problematické vyznat se v tom kdy, s čím a kam zajít. Proto bych vás rád seznámil s úskalími, kterými jsem musel projít, než výše zmíněná Mazda začala brázdit české silnice.
Dovoz auta
V prvé řadě jsem musel zakoupený vůz dostat do Česka. Jelikož jsem se rozhodl nepřepravovat automobil na vleku, ale jet s ním po silnici, čekalo mě s tím mnoho starostí a zařizování. Hlavní bylo sjednání převozní značky a dočasného povinného ručení. Jako první mě ovšem čekala kontrola originality. To probíhalo na STK. Stálo mě to asi 70-80 Eur a trvalo to ani ne hodinu. Sjednání převozní značky už bylo trošku dražší, řekněme tak 90-100 Eur. Tohle vyřizování trvalo téměř půl dne. Nakonec jsem si u místní pojišťovny uzavřel dočasné povinné ručení a mohl jsem vyrazit domů.
Stanice technické kontroly
Jelikož bylo moje auto zakoupeno v členské zemi Evropské unie a mělo platnou technickou, nebylo potřeba absolvovat dovozovou kontrolu. Pokud bych si pořídil vozidlo z jiné země, která by nebyla členem Evropské unie, bylo by potřeba projít dovozovou technickou kontrolou a to včetně měření emisí.
Na STK jsem se ale stejně musel vydat a to za účelem provedení evidenční prohlídky vozidla (ta se ostatně musí dělat i při nákupu ojetého vozu v ČR). Musel jsem zde předložit zahraniční malý a velký průkaz vozidla. Dodal jsem také C.O.C. list, který by měl obsahovat detailní informace o vozidle a vydává jej přímo výrobce.
Po provedení samotné kontroly, která mě stála asi 1000 Kč, jsem obdržel protokol o evidenční kontrole.
Vše jsem si ještě pečlivě zkontroloval. Obzvláště mé osobní údaje a VIN vozidla. Registr totiž chybné údaje v protokolech neakceptuje.
Povinné ručení
Před vlastní registrací jsem si musel sjednat povinné ručení. Bez povinného ručení totiž nemohu předložit zelenou kartu a bez zelené karty není registrace vozidla možná. Věděl jsem, že dočasné povinné ručení ze Slovenska k registraci stačit nebude, a tak jsem se snažil sjednat co nejlevnější u nás v Česku.
Výtečně mi posloužily online srovnávače, jako například tato, kde se mi nabídky pojišťoven přehledně zobrazily a já si tak mohl jednoduše vybrat to ideální pro mě. Vše bylo zdarma a z pohodlí domova, což jsem ocenil. Zadal jsem pár základních informací o sobě a o vozidle a ePojištění.cz mi dokázalo za pár vteřin najít pojištění na míru. Vše bylo za pár minut sjednané přes internetové stránky. Nemusel jsem nikam chodit, ani nikam volat. Celý proces trval pouze pár minut.
Měl jsem v nabídce v rámci povinného ručení výborné a užitečné služby jako například vysoké limity krytí, náhradní vozidlo, krytí totální škody, rozsáhlou asistenci (mimo jiné pomoc s vybitou baterií, píchlou pneumatikou včetně její úhrady) a další. Měsíčně mě to vycházelo na nějakých 238 Kč, což bylo za takovou nabídku služeb více než skvělé.
Problém byl, že jsem zatím neměl SPZ, ale na pojišťovně mě ujistili, že jim ji mohu nahlásit později. Podstatné bylo získat originální zelenou kartu, což jsem získal.
Registr silničních vozidel
Posledním krokem pro mne byl zápis auta do registru silničních vozidel. Zašel jsem na příslušný dopravní inspektorát (což je kterýkoliv úřad obce s rozšířenou působností) a tam jsem vyplnil papírový formulář „Zápis jednotlivě dovezeného vozidla do registru vozidel“. Sice jsem si před návštěvou samotného úřadu na internetu našel online formulář, ale ten mi bohužel neuznali, takže jsem vše vyplňoval od začátku, tentokráte v papírové formě.
Na úřadě jsem (kromě vyplněné žádosti o zápis vozidla) potřeboval tyto dokumenty:
- originály slovenského technického průkazu a osvědčení o registraci silničního vozidla (jednoduše malý a velký technický průkaz)
- protokol o evidenční kontrole (ten dokument, který jsem dostal na STK)
- zelenou kartu (ta sloužila jako důkaz, že mám zaplacené povinné ručení)
Také jsem samozřejmě musel předložit občanský průkaz kvůli ověření totožnosti. Poté jsem zaplatil správní poplatek, což u osobních aut, jako je to moje činí 800 Kč. Překvapilo mě, že vůbec nechtěli vidět kupní smlouvu nebo doklad o zaplacení pojištění.
Jelikož mé auto splňovalo emisní normu, nemusel jsem platit ekologickou daň. Ta se platí jednorázově (tedy při první registraci vozu v České republice) a když budete mít smůlu, můžete za ni na úřadě nechat až 5000 Kč.
Také bych vás chtěl upozornit na to, že můžete platit i DPH a to v případě, že má automobil najeto méně než 6000 kilometrů nebo nemá více než 6 měsíců od první registrace. Pokud DPH zaplatíte dvakrát, to znamená jak v zemi nákupu, tak i u nás v Česku, máte nárok na vrácení peněz. Tohle jsem já naštěstí platit ani řešit nemusel.
Vyřízení žádosti
Úřad má povinnost vyřídit vaši žádost o zápis do registru do 30 dnů. Já jsem naštěstí tak dlouho čekat nemusel a vše bylo vyřízeno do dvou týdnů. S vyřízenou žádostí jsem získal nový český malý i velký technický průkaz a SPZ (kde se nacházela i vylepená nálepka o STK). Vše jsem si v pořádku vyzvedl, SPZ umístil na vozidlo a od té doby mohu směle jezdit. Za tento poslední krok jsem už nic nezaplatil.
Pojištění auta
Povinné ručení jsem měl zajištěné již před zápisem do registru silničních vozidel a tak jsem ho vůbec neřešil. Byl jsem s jeho cenou i obsahem služeb velmi spokojený a nehodlal jsem nic měnit. Chtěl jsem si ovšem pro všechny případy zařídit havarijní pojištění.
Opět jsem se v tomto ohledu spoléhal na ePojištění, které mi už jednou výborně poradilo, právě s povinným ručením a vůbec jsem nepochyboval, že se to samé stane i při zařizování havarijního pojištění.
Opět mi stačilo jen navštívit jejich stránky a zadat jen pár základních údajů o vlastníkovi, tedy o mně, a také mém voze. Za pár vteřin jsem měl všechny nabídky pojišťoven přehledně srovnané podle ceny. Ukázali mi, kolik zaplatím za rok a kolik mě to bude stát při měsíčních splátkách. Viděl jsem také, jaké služby nabízejí a které si můžu připlatit. Všechny tyto výpočty a srovnání byly na míru mně a mému vozu a vše bylo zcela zdarma a bez nějaké registrace.
Jelikož již bylo vozidlo zapsané v registru vozů v České republice, neměl jsem se zařízením havarijního pojištění žádný problém. Tentokráte jsem ovšem nezvolil sjednání pojistky online, ale využil jsem možnosti poradit se po telefonu s vyškoleným poradcem. Chtěl jsem totiž jeho radu ohledně služeb, které bych mohl v rámci havarijního pojištění využít a které bych si musel připojistit. Na druhém konci linky byl moc příjemný pán. Vše mi příjemně a jednoduše vysvětlil, doporučil mi nejlepší možnou variantu tak, aby se hodila mě i mému autu.
Na jeho radu jsem nakonec nevzal hned tu nejlevnější možnou nabídku, ale orientoval jsem se pouze na své potřeby a očekávání, co se havarijního pojištění týká. Musím říci, že jsem nadmíru spokojen a vše funguje tak, jak má.